Tak tohle byl opravdu adrenalin

5. července 2015 v 21:29 | ichi |  Jednorázovky
Zdravím, lidičkové! :3
Tuhle povídku jsem psala před rokem jako slohovou práci na téma "Tak tohle byl opravdu adrenalin". Doufám, že se bude líbit. :3



Už při prvním setkání jsem o dcerce baronky Lenzké musela v duchu konstatovat, že je to velmi živé děvčátko a že s ní ještě bude legrace. Jakožto její nová chůva jsem měla mít šestiletou Suzy neustále na starosti a už pár dní po nástupu do úvazku jsem proklínala svůj hloupý smysl pro humor, jelikož se žádná legrace nekonala.
Možná, aby mě baronka ozkoušela, rozhodla se se svojí přítelkyní odjet do hlavního města na trhy a malou Suzy nechala se mnou doma. Byla pravda, že jsem s tímhle malým dráčkem nezůstala úplně sama. Přeci jen, v kuchyni se stále činila kuchařka a po domě poletoval sluha. Jenže hlídat dítě byla má práce a tyhle dva jsem s pomocí nechtěla za žádnou cenu otravovat.
Nejprve se mi podařilo Suzy usadit ke stolu v jedné z mnoha konferenčních místností. Uvelebila jsem se vedle ní a ze starých novin, které jsem našla u krbu, začala skládat "nebe - peklo -ráj". Dívka se prve tvářila velmi zaujatě, jenže asi po deseti minutách hraní ji skládanka přestala bavit, seskočila ze židle a začala mě tahat za cíp dlouhé sukně.
"Slečno Irmo, půjdeme dělat něco jinačího?" optala se mě s nadějí v hlase.
Kývla jsem a ona hned navrhla hru, bez níž bych se s chutí obešla - schovávanou.
Marně jsem pak nápad odmítala. Suzy si vedla svou a na schovávanou hrát prostě "musela". Konečně jsem svolila, a když děvčátko navrhlo, abych pykala, ptala jsem se sama sebe, proč nejde vrátit čas. Byla bych ji bývala donutila zůstat u stolu a skládat si vlaštovku.
S poraženeckým výrazem jsem se otočila čelem ke zdi u krbu, zavřela oči a začala počítat
do osmdesáti, přesně jak si Suzy poručila.
"Osmdesát!" zvolala jsem. "Už jdu!"
Strategicky jsem nejprve prohledala konferenční místnost, jenže tam jsem svou svěřenkyni nenašla. Proto jsem pokračovala v dalších místnostech…
Za dvě hodiny jsem bez úspěchu prošla celý dům a pomalu se mě začala zmocňovat panika.
Našla jsem ztraceného medvídka, pohozenou dětskou knížku a různé jiné věci, ale dívka prostě nikde nebyla.
"Uklidni se," poručila jsem sama sobě. Třást jsem se však nepřestala.
"Povídáte si sama pro sebe?"
Málem jsem vyskočila z kůže. Spěšně jsem se otočila a spatřila mladého a pohledného sluhu Thomase. Upíral na mě lehce pobavený pohled.
Párkrát jsem zamrkala. "No, tak trochu," řekla jsem, spojila ruce za zády a nervózně jsem proplétala prsty mezi sebou.
Thomas mě přejel pohledem od hlavy k patě a rozhlédl se. Zřejmě se mu něco nezdálo, protože se zamračil. "Kde máte mladou slečnu?"
Cítila jsem, jak mě polil pot. Pokusila jsem se napodobit bezstarostný úsměv. "Ale, hrajeme si
na schovávanou," zazubila jsem se.
Jeho tváří proběhl stín pochopení. "A ona vás hledá?" tipl si.
Uhnula jsem pohledem stranou a začala zkoumat velmi zajímavou kliku u dveří. Došlo mu to. Určitě mu to došlo. "Ne. Totiž, já hledám ji," zamumlala jsem.
"Jak dlouho?"
Po očku jsem zkoumala, jestli mě pozoruje, což se říct nedalo. On mě přímo propaloval podezíravým pohledem. Jeho oči mi jasně poroučely: "S pravdou ven!"
"Dobře! Hrály jsme si na schovávanou a Suzy se schovala. Jenže teď nevím, jestli není spíš ztracená!" vypadlo ze mě docela hlasitě.
Thomas po mně vyděšeně skočil a zacpal mi pusu. "Pšt! Vždyť to uslyší kuchařka!" šeptl nazlobeně.
Polkla jsem. O naší kuchařce se říkalo, že často dělá z komára velblouda, což se mi zrovna teď opravdu moc nehodilo.
Mladík si povzdychl, přestal mi bránit v mluvení a dal ruku v bok. "Pomůžu vám ji najít."
Rozzářily se mi oči. "O-opravdu?" vypískla jsem.
"Opravdu," usmál se.

Jenže ani s mužskou posilou jsme moc nepochodili. Ale alespoň jeden problém jsme vyřešili. Kuchařce jsme pro její a vlastně hlavně naše vlastní dobro uvařili slabší makový odvar, takže se mohla tak na dvě hodiny prospat. My jsme mezitím přešli z tichého prohledávání v hlasitou akci.
"Suzy!!" křičela jsem na celý dům.
"Mladá slečno!!" hulákal Thomas.
Nikdo se však neozýval. A co hůř, z venku jsem zaslechla zvonivé údery koňských kopit doprovázené vrzáním kol vozu.
"Baronka se vrátila!" vykřikla jsem a mé srdce se chystalo prorazit žebra.
Thomas zrovna prohledával kredenc a při tom oznámení se hlavou praštil o horní desku, jak rychle vstával. Věnoval kusu nábytku pár nehezkých slov a obrátil se ke mně. "Běžte baronku přivítat a já ji ještě zkusím najít."
Kývla jsem a rozběhla se do haly. Tam už stála ve dveřích paní domu s přítelkyní a obě se překvapeně rozhlížely. Určitě čekaly, že jim Thomas pomůže z kabátů.
"Vítejte, baronko Lenzká a lady Rocká!" zvolala jsem teatrálně a jala se Thomasovy práce.
"Také zdravím," odpověděla baronka. "Kde je Thomas? A kde je moje sluníčko?"
"V kuchyni!" vyhrkla jsem a stále jsem se tupě usmívala, jakoby se vůbec nic nestalo. Baronka si asi všimla, jak se mi zadrhnul hlas, a rozešla se do místnosti, ve které měla Suzy údajně být. Zděšeně jsem odhodila kabát na věšák a rozběhla se za ní. Lady zůstala někde za námi.
Paní domu vrazila do kuchyně, kde už nebyl ani náš sluha. Baronka se na mě otočila a mně přejel mráz po zádech. Tvářila se opravdu děsivě a mě se zmocnil pocit, který říkal, že mě tahle ženská co nevidět zabije.
Jenže pak se stalo něco, co mě zachránilo. Vedle mě se ozval dětský hlásek a já málem omdlela
z toho, jak se mi ulevilo.
"Ahoj, maminko!" vypískla znovunalezená Suzy a baronku objala.
"Uf," oznámil někdo další. Tahle poznámka byla určená mě a vyslovena tak, abych ji jen já slyšela.
Otočila jsem se po hlase a spatřila naprosto bledého Thomase.
"Co se stalo?" podivila jsem se šeptem.
"To… nechtěj vědět," doporučil mi a pak dodal: "Suzy si to nepamatuje, takže to nebudeme řešit ani my, dobře?"


Ani po několika měsících jsem z našeho sluhy nedostala, co se tenkrát vlastně stalo. Jediné, co vím, je, že tohle byl opravdu adrenalin.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ki Ki | E-mail | Web | 5. července 2015 v 22:29 | Reagovat

Hezká povídka, líbí se mi tvůj styl psaní. :) Ale zajímalo by mě, co se tam stalo! xD

2 ichi ichi | E-mail | Web | 6. července 2015 v 9:03 | Reagovat

[1]: Díky. :3
Já jsem taky zvědavá. :-D Psala jsem to docela narychlo v hodině slohu a až teprve teď se mně v hlavě začíná rýsovat nějaký hrubý náčrt. xD

3 Avannea Avannea | Web | 13. července 2015 v 10:39 | Reagovat

Mě by tedy taky zajímalo, co se stalo :-) Povídka se ti moc povedla.

4 ichi ichi | E-mail | Web | 13. července 2015 v 11:37 | Reagovat

[3]: Děkuji pěkně. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama