AnimeFestní šílenství!

2. května 2016 v 11:42 | ichi |  Já a mé povídání
Tento víkend jsme s přítelem navštívili město Brno, neboť se zde již několikátým rokem konal festival japonské kultury zaměřený hlavně na anime, mangu a hry - AnimeFest.
Tentokrát se nám podařilo sehnat vstupenky, takže jsme neplatili zas tak moc.



Naše dobrodružství začalo v pátek ráno, kdy jsem na povel budíku vylítla z postele, provedla vše, co by se po ránu provést mělo a s batohem, taškou s kostýmem a kabelkou jsem se vydala do Prahy, kde na mě čekal přítel.
Potkali jsme se až na Hlaváku, ačkoliv jsem na Muzeu přistoupila do metra, v němž seděl on. A to jsme se ještě k sobě chvilku nemohli dostat, protože turisti.
Vlak jsme tentokrát stihli nádherně a dokonce jsme si sedli. Šlo o soupravu Railjet, takže jsme se usadili v pohodlí, i když trochu dál od sebe. Směrem na Graz zkrátka jelo nějak moc lidí.
S úsměvem jsem si odklopila stoleček nacházející se na zadní části opěradla sedadla přede mnou, zapnula laptop a datlovala kapitolu. Měla jsem lehce ztížené podmínky. Pán přede mnou se hodinu v kuse nemohl uvelebit a neustále se vrtěl, takže jsem párkrát zbledla ve zděšení, že mi moje zlatíčko spadne na zem. Na lítání klávesnice pod prsty jsem naštěstí zvyklá z rychlíků.
V půli cesty se uvolnilo místo vedle přítele, tudíž jsem se tam prakticky probleskla a vesele se usadila. Naneštěstí, kapitolu jsem nedopsala, přepadla mě děsná lenost. Proto jsem zbytek jízdy koukala na krásné a roztomilé anime Akagami no Shirayuki-hime.
Před brněnským hlavákem na nás čekala kamarádka, u níž jsme měli spát, s kamarádem. Následně dorazil i další kamarád a my místo AnimeFestu zamířili do parku, kde jsme roztáhly deky, a povídali si. Čekali jsme totiž na posledního človíčka z party. Zkrátka a dobře se nakonec povedlo, že se sešel celý admin tým NFFORPG a přes všechny snahy jsme si zase povídali o hře. A stejnak nám bylo dobře. :3
Pátek jsme završili vyzvednutím vstupenek, hospodou a večerním filmem, jímž nebylo nic lepšího než Hentai Kamen. Naneštěstí na mě padla děsná únava, takže jsem zalomila. Přesto mi to nevadilo, tento epický skvost japonské zvrhlosti jsem už viděla nejméně dvakrát.

V sobotu jsme se všichni líně vyškrábali z postele a rychlostí šnečí se začali připravovat. Tedy alespoň mužská část. Já a kamarádka jsme poněkud zrychlily, když jsme si vzpomněly, že je třeba udělat perník.
Každopádně jsme vyrazili a naší první zastávkou byla brněnská přehrada, kde jsme se vozili v lodičce. Já měla kostým služky a lidé na mě stále zírali. Upřímně mě to bavilo. Někdo mi šatičky pochválil, někdo konstatoval, že by se mu takový kostýmek líbil na ženě. Někdo se šklebil. Za ty dvě hodiny jsem provedla celkem solidní sociální průzkum s názvem "Paleta lidských výrazů při setkání s člověkem v nestandardním oděvu".
Odpoledne jsme se konečně dostali na brněnské výstaviště a vstupem do kongresového centra jsme se přenesli do jiné dimenze. Dimenze animovaných postav, počítačových her a japonské kultury. Tady už nikdo na nikoho divně nezíral, leda že by někdo někomu snědl poslední daifuku. (Ok, přeháním. I tady se divně zíralo. Na lidi, kteří zmrvili cosplay. Ne, vážně. Narazila jsem na pěkně divného Geralta. O.o)
Letos pro nás organizátoři otevřeli další pavilon a v něm… V něm se ocitlo naprosto úžasné, epické, dech beroucí a strhující nákupní středisko! Musím podotknout, že má peněženka utrpěla jistá zranění, ale naštěstí ne fatální. Nu, co… Poprvé v životě jsem si vyhodila z kopýtka…
Jako první jsem si koupila krásný hrníček, následně do mého vlastnictví připadl plyšák pro sestřičku, která se kvůli nemoci nemohla dostavit. S přítelem jsme zdlábli moc dobré taiyaki s náplní ze sladkých červených fazolí, které stály asi tak dvakrát víc korun než normálně. Přítel mě následně naprosto zhypnotizovaně opustil, a kráčeje rovně přímo ke zmerčenému kusu, blýskal zářivými očky. Zmateně jsem ho následovala. Teprve po povšimnutí si produktu jsem uznale přikývla. Na polštářku velikosti honzíka byl natisknut obrázek dvou velmi roztomilých slečen z anime Monster Musume a slečny byly jen v plavkách. Přítel měl v očích hvězdičky a moje ruka následkem toho začala lovit peněženku. Včas mě zadržel a koupil si tu krásu sám.
Kočičí ouška a ocásek? Tak skvěle se k mému kostýmu hodily a tak mou peněženku opustil další obnos. Ale měla jsem radost! A ještě větší radost na mě pak dolehla, když mě zastavil nějaký cizinec, který si mě chtěl vyfotit!
Nakupovací mánii jsem včas zadržela a vydali jsme se konečně na nějaké přednášky. Navštívili jsme workshop pana Roberta Waschky s názvem Dupni mu na xicht aneb voják člověku botou, kde jsme byli poučeni v praxi poučeni o vojenském pojetí sebeobrany, a bylo to skvělé. S panem Waschkou je prostě sranda. :3
Od dalších přednášek nás odradil vlastní hlad a tak jsme skončili v hospodě naproti výstavišti, kde se mezi námi strhnul boj na život a na smrt o mísu řízků. Já zvolila strategii tiché vody, co mele břehy. Naložila jsem si svou porci a tiše ji spořádala, mezitím co ostatní šermovali vidličkami.
Při odchodu se obsluze podařilo naúčtovat nám pití nějakého neznámého zákazníka a moje peněženka opět zaplakala, abychom nebyli my ti zlí. Taky si ty objednávky mohli hlídat lépe…
Večer jsme všichni sborově vytuhli, ačkoliv jsme se chtěli podívat na film Bakemono no Ko. Nu co, spánek je pořád to nejlepší na konci dne.
V neděli jsme z pelíšků vylezli poněkud rychleji, protože od desíti hodin se konala přednáška Voják versus válečník, kterou měl opět na starosti pan Waschka a další čtyři lidé z Domu rytířských cností. Málem jsme se tam nedostali, ale naštěstí se našlo místo na stání. Upřímně, tohle byla přednáška, na níž jsme se těšili nejvíc. Vlastně hlavně kvůli tomuto tématu padlo za vstup mých čtyři sta korun.
A jaké to bylo? Ještě více úžasné, epické, dech beroucí a strhující!
Po přednášce jsme rychle naklusali do obchodní zóny, protože jsem se rozhodla, že si pořídím stejný polštář, jako si koupil přítel.
Mezi hromadou povlaků mě však zaujala Ciri a mě napadlo: Kde je Ciri, bude i Geralt! Jenže… Stejně jako v knížce, ani zde tato věta neplatila a já svého zaklínače nenašla… A nakonec? Ani slečný v plavkách nemám. Mé srdce zahořelo nad polštářkem s Narutem.
Nakonec jsem ještě chvilku zmateně pobíhala, hledajíc zaklínačský medailon, který jsem naneštěstí neobjevila.
Ani čas mi moc nepřál, letěli jsme znovu do rotundy, kde jsme si dokonce sedli a shlédli dvě skvělé frašky Malého divadla kjógenu.
A pak? Pak následovala cesta domů. Mezistátní vlak opět nezklamal a přijel s deseti minutovým zpožděním. Do Prahy dorazil se zpožděním půlhodinovým. Moje maličkost jela unavená, upajdaná, ověšená taškami, objímající polštář a plyšáka. Veselá.

Na závěr pár fotek. :3

Obrázek č. 1: Jeden ze dvou letošních štítků. :3

Obrázek č. 2: Naše slavné polštářky.

Obrázek č. 3: Moje nová ouška a ocásek.

Obrázek č. 4: Úžasné křupky s příchutí nori, o nichž jsem se zapomněla zmínit.

Obrázek č. 5: Hrníček. Můj hrníček!

Obrázek č. 6: Placky, o nichž jsem se zapomněla zmínit. xD

Tímto děkuji všem organizátorům letošního AnimeFestu, ještě unavenějším, ještě upajdanějším než všichni návštěvníci dohromady, a že jich bylo!

Příští rok se budu těšit znovu! :3
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Joina Joina | Web | 2. května 2016 v 12:56 | Reagovat

A zase jsem to prošvihla, škoda, že jsem neměla více času abych se o tom dozvěděla... Tak zase až příští rok.
Téda, tak to by mě naštvalo, kdyby mi zaúčtovali pití za cizího člověka.
Ale jinak super den jak se koukám :) Ty polštáře jsou skvělé :)

2 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 2. května 2016 v 12:58 | Reagovat

Shiz, tak teď lituju, že jsem nešla, na taiyaki mám zálusk už hodně dlouho, ale minulé ročníky tam nic takového neprodávali, takže jsem to tam ani nečekala.
Ty křupky mám taky ráda, kdyby byly snáz k dostání, tak bych je kupovala pořád.
Líbí se mi ten ocas, je tak správně.. chundelatý :D

3 Fredy Fredy | Web | 2. května 2016 v 13:33 | Reagovat

velmi pěkné :-)

4 Ki Ki | E-mail | Web | 3. května 2016 v 10:00 | Reagovat

Zrovna včera jsem si říkala, že mi tady už pěkně chybí nové články :3
Stihli jste toho nějak hodně za jeden víkend... jen je škoda té nedopsané kapitoly! xD
Ale ten polštář s Narutem je hezký ^^

5 Yamako Yamako | E-mail | 4. května 2016 v 17:15 | Reagovat

Zapomnělas dodat, cos všechno dokázala vyloudit za zvuky, když se tvýho ocásku někdo dotkl :-P

6 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 7. května 2016 v 20:02 | Reagovat

Hej, byly jsme ve stejným týmu ^^
Trochu ti závidím, tak klidně prožitý Animefest :3

7 Remy Remy | Web | 10. července 2016 v 20:19 | Reagovat

Na úvod....trochu pozdě, ale nevadí! :D

Dost mě štve, že jsem na letošním AF nebyla. Tak hezky jsem se tam chystala a týden předním mi řekli, že pojedeme na turnaj s házenou.

V tu chvíli jsem měla chuť jim říct, že jakožto Otaku mám povinnost jet na AF. Samozřejmě mi hned došlo jak nespravedlivý by to bylo k týmu. No nevadí :D. Snad příští rok.

A koukám, že ty jsi si to tam pořádně užila :D.

TY POLŠTÁŘKY BYCH TAKY BRALA :)

8 MaikelQ MaikelQ | E-mail | 16. ledna 2017 v 22:31 | Reagovat

I found this page on 19th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

9 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 4. dubna 2017 v 11:12 | Reagovat

Pamatuji se před lety na japonské dny v děčínské zoo...něco tam bylo zajímavé, něco umělá nápodoba... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama