Já a mé povídání

AnimeFestní šílenství!

2. května 2016 v 11:42 | ichi
Tento víkend jsme s přítelem navštívili město Brno, neboť se zde již několikátým rokem konal festival japonské kultury zaměřený hlavně na anime, mangu a hry - AnimeFest.
Tentokrát se nám podařilo sehnat vstupenky, takže jsme neplatili zas tak moc.

Problém cigaret a bezohlednost na ntou

5. března 2016 v 15:09 | ichi
"Za hlasitého chichotání kamaráda a dvou dívek naposledy popotáhl, učinil velmi vtipné a chytré prohlášení, a když se smích spustil nanovo, odhodil cigaretu na zem."

Scéna z knížky? Samozřejmě jsem se mohla trefit, avšak podobnost je zcela náhodná. Jedná se o krátký výstup, který jsem měla šanci zhlédnout před několika dny před nákupním centrem na autobusové zastávce. Všude okolo zuřila vánice a já si místo svetru vzala pod kabát mikinu, tudíž jsem byla ráda, že se můžu schovat pod nadchod, který vedl z centra. Alespoň na mě nesněžilo, že?

Nový vzhled a následující dění

6. února 2016 v 22:51 | ichi

Nový kabátek

Jak jste si jistě všimli, blog dneska vypadal všelijak, jelikož jsem ho převlékala do čistých šatečků. Říkám si, že mu to docela sluší, co myslíte?
Tak nějak cestou vytratil postranní menu. Napadlo mě, že pokud se blog zaměřuje primárně na zveřejňování povídek, mohla by čtenáři absence navigačního sloupce zpříjemnit čtení. Navíc mám opravdu málo rubrik, takže nebyl problém zcvrknout je do záhlaví.
Další změnou je struktura některých rozcestníků. Pamatujete se, jak jsem rozdělala rozcestníky pro žánry? Články jsem využila na něco úplně jiného, takže rubrika Já&Blog má teď odkaz původně odkazující na žánr Bojová umění. xD Žánry jsou nyní, stejně jako abecední rozdělení, součástí článku Příběhy.

Budoucí díly a samostatné povídky

Už jsem byla zpovídána, že s novým vzhledem bych mohla častěji přidávat nové díly. Já jsem tak hrozně líná! :D Avšak jako kompenzaci tu pro vás něco mám! Původně jsem chtěla do vzhledu zakomponovat nějakou z mých vlastních postav, což nakonec trochu nevyšlo a já se uchýlila ke Googlu. Přesto jsem nakreslila chibi* verzi Karin Zeleňské, která vystupuje v povídce Pohraniční stráž - Krádež a v mnou připravované sérii Nezbedná princezna. Tady ji máte! :D
(*Chibi znamená japonsky zakrslík a označují se tak kresby, v nichž danou osobu nakreslíte v roztomilém provedení s obrovskou hlavou a prťavým tělíčkem.)

Pátek aneb ichi, hromadná a závod

6. února 2016 v 13:15 | ichi
Včera byla vážně sranda. Po zápočtovém testu z fyziky, který jsem málem nedopočítala kvůli nudli a absenci kapesníku, jsem vyběhla ze školy, abych mohla stihnout případný autobus do Prahy. Jízdní řád mě rázem uklidnil, jelikož mně rychlík měl jet až za třicet tři minut. S pokrčením ramen jsem tedy vyrazila na kladenské autobusové nádraží, protože nerada někde postávám. Asi v půlce cesty mně došlo, že autobus prve přijíždí na nádraží a pak teprve na zastávku u školy, tudíž se mohlo klidně stát, že spoj opustí město beze mě.
Změnila jsem proto směr ke gymnáziu, které se nacházelo podstatně blíž. Už z dálky, která krátkozrakému s neaktuálním počtem dioptrií na brýlích dovolila rozeznat písmenka velikosti příborové vidličky na výšku, jsem spatřila autobus, jehož display hlásal směr Nádraží Veleslavín. S krosnou na zádech jsem vyvinula rychlost dostačující k zastižení dopravního prostředku, avšak nakonec nebyla má snaha potřeba, jelikož se mezitím na zastávce utvořila fronta.
Spokojeně jsem nastoupila a usedla, autobus byl nízkopodlažní, a proto mně nehrozila žádná obvyklá nevolnost. Kontrolujíc čas jsem se usmála. Mohla jsem na krásno stihnout vlak do Budějc!
Po půlhodinové cestě, kdy jsem dostala možnost prohlédnout si znovu Lidice, jsem se nepatrně zamračila. Obvyklá cesta z Kladna d Prahy přeci zabírala právě těch třicet minut!
Během okružní jízdy okolo letiště Václava Havla jsem byla již plně smířená, že jsem v zápalu chvatu naběhla do tzv. couráku a že mi vláček nejspíš ujede.
Na Veleslavíně jsem vyběhla z autobusu, prst připravený na tlačítku odesílání, abych mohla pražskému dopravnímu podniku zaplatit za přepravu metrem. To dorazilo asi tři minuty po mém přiběhnutí. Prakticky hned po odjezdu z Můstku jsem vyhrála svůj obvyklý souboj se šálou, která jako vždy chtěla setrvat pod krosnou a tlačit mě do zad.
Metro konečně zastavilo na zastávce Muzeum a pro mě byl odstartován další závod. Eskalátory byly kupodivu zcela volné, chyběli na nich častí překážející hluchouni, kteří neuhnuli ani po šestém s dovolením. Vlak odjíždějící na Hlavní nádraží jsem se vší slávou stihla, a když jsem se vydýchaně a zcela zničeně opřela o tyč, dveře se zavřely. Měla bych začít běhat… Moje fyzička trpí… Vlastně skoro žádná není.
Koupě jízdenky proběhla v celku rychle. Vyděšená pohledem na tabuli, která hlásala, že mi vlak odjíždí za minutu, jsem z posledních sil vyrazila na sedmé nástupiště, kde nic nestálo. Tedy stálo, ale do Holešovic jsem nechtěla.
Unaveně jsem se zhroutila na lavičku a zavolala příteli, protože dle odjezdové tabule spoj odjížděl o deset minut dříve než obvykle. Přítel mně však oznámil, že v tenhle čas nic nejede a já se plácla do čela. Nejspíš jsem si popletla tabule a údaje zjišťovala z té příjezdové.
A tak jsem skejsla na hodinu na Hlaváku, kde jsem svedla další bitvu. Mé svědomí se rozhodovalo mezi smaženými kopýtky a klouby z Burger Kingu a bagetou z trafiky. Bageta byla špatná volba… Na kopýtkách bych si určitě pochutnala víc… Ale co já bych pro zvířátka neudělala, že?
Další spoj jel již podle jízdního řádu a pro mou maličkost se našlo místo u okna po směru jízdy. Jako obvykle jsem vytáhla počítač a knížku a jala se hodit si krosnu na odkládací poličku nad hlavou. Jaksi se mi tentokrát nepodařilo dodržet správný algoritmus a zavazadlo skončilo na mé hlavě. S heknutím jsem zabrala a koutkem oka zachytila na první pohled určitě zdatného chlapíka sedícího kousek ode mě. Byla jsem si jistá, že o mé snaze věděl, avšak nehnul ani brvou. Jelikož jsem v tu chvíli nemohla pokrčit rameny, bez onoho gesta jsem se obešla a dostala krosnu tam, kde jsem ji chtěla mít. Během usazování jsem přemýšlela, který ze dvou obvyklých typů onen chlapík je. Možná se snažil už tolikrát dívce či ženě pomoci a ona se zachovala jako hloupá husa nevážící si společenských pravidel a vlastně i slušného chování. Nu, nebo to byl ignorant.
Do Budějc jsme dojeli vlastně skoro včas, takže jsem v duchu Českým drahám zatleskala.
A to je konec mé včerejší cesty hromadnou dopravou, jelikož po Budějcích se pohybuji zásadně pěšky.


Co vy? Máte nějaké příhody z cest? Pochlubte se. :3

Vaše ichi :3

ichi je na vysoké aneb Příhody uplynulých dní

19. prosince 2015 v 22:44 | ichi
Tak jsem se rozhodla znovu přidat článek do osobní rubriky. Jak jste si jistě všimli (Haló, je tu někdo? xD), nějak jsem se blogu v poslední době moc nevěnovala. Kromě mé lenosti byla na vině i nová škola.

Našel se kocourek!

15. září 2015 v 17:21 | ichi
Zdravím.
V Borovanech v Hlubocké ulici poblíž čísla 595 jsme dnes kolem 16:45 našli britského modrého, pravděpodobně kastrovaného kocourka. Je hrozně přítulný, ale pohublý, a byl pěkně hladový. Domů jsme ho kvůli vlastním kočkám vzít nemohli. Nechybí někomu?

Prosím, sdílejte zprávu, kde můžete, ať si ho někdo co nejdříve vyzvedne. Běhá okolo silnice a loví myšky a já se fakt bojím, že ho něco přejede.
A jestli ho někdo vyhodil, tak ať se stydí. -.-




Spřátelený blog č. 3!

8. září 2015 v 21:05 | ichi
Zdravíčko! Za prvé se fakt omlouvám, že jsem přes prázdniny vůbec nic nepřidala. Nebudu se nijak vymlouvat. Prostě jsem byla děsně líná. xD Snad se to teď v září, kdy bych se měla probudit ze svéholetního spánku a počítat se školou, nějak zlepší. (Nechť žijí dlouhé věty vložené! xD)

A teď to, kvůli čemu píšu. Můj blog má již třetí SB a je jím naruto109. Její blog obsahuje povídky ze světa Naruto a můžete si u ní nechat zhodnotit vaší stránku. Je takový roztomile žluťoučký. :3

Jo a ještě jsem dostala diplom. Arigatou~! :3

Blog má Facebook!

23. července 2015 v 14:57 | ichi
Zdravíčko, lidičkové!
Dneska ráno jsem svému blogu založila facebookovou stránku. Najdete zde novinky z blogu a také místo pro vaše připomínky. Nebojte se mi napsat! :3
Zároveň se mlouvám, že přidávání příspěvků je moderované. Není to proto, že bych se snad bála kritiky, jen se obávám výskytu nějaké existence, která by mi na stránce dělala bordel. Jinak samozřejmě schválím všechno, co bude v mezích slušnosti. :3

Taky jsem přemýšlela, že bych tam mohla zveřejňovat i různé zajímavosti o svých postavách, pokud by byl zájem~. :3

!STRÁNKA ZDE!

Povídky trochu jinak!

15. července 2015 v 16:31 | ichi
Zdravíčko, lidičkové!
Sice si nezpomínám, jak se to stalo, ačkoliv to bylo před pár dny (ta moje paměť xD), ale narazila jsem na něco velmi zajímavého. To něco je blog, patřící slečně, která je velmi milá a vstřícná.

Jeho titul říká jasně a srozumitelně: "Piš s ostatními, nebuď na psaní sám!"

Záměr je jednoduchý. Autorka blogu napíše odstavec a další lidé pod něj píší do komentáře pokračování dle pořadí. Samozřejmě, aby v tom byl pořádek, musíte se do psaní nejprve přihlásit. A nezapomeňte na pravidla, ta jsou důležitá!

Na výběr máte poměrně mnoho žánrů, dokonce teď přibylo sci-fi s velmi roztomilým námětem!

Podle mě je to velmi dobrá šance k rozvíjení schopnosti promyslet příběh, pokud jsou už nějaké věci dané. Sami jistě znáte, že pokud zveřejňujete povídky po kapitolách, může nastat chvíle, kdy se musíte vypořádat se situací, ve které se vám moc nehodí, co jste napsali do kapitol minulých. Proto musíte novou kapitolu koordinovat tak, aby logicky navazovala a nevznikl z ní... no... prostě sh*t. xD

Tady si právě s tímto musíte poradit! Fajn hra, ne? Račte se přihlásit! :3

!ZDE!

První SB! :3

13. července 2015 v 13:08 | ichi
Zdravím, lidičkové!
Spřátelené blogy jsou velmi fajn věc a já jsem moc ráda, že mám svůj první! Je jím slečna Remy, jež má očividně děsně ráda anime One Piece a já se jí upřímně nedivím. :3
Její blog se zabývá mnoha věcmi - od anime a mangy až k vlastním povídkám! Račte její blog navštívit! :3
Tamtadadá!



(Hahem... Doufám, že je to ikonka a že jsem ti právě nečmajzla obrázek z blogu. xD)

EDIT: Dostala jsem krásnej diplom, heč! :3
 
 

Reklama